Moje finále ;-(

Divíte se, že tady nejsou další fotky z pochodu? Bohužel mi opravdu došly síly. Snažil jsem se dostat se v časovém limitu do druhého kontrolního bodu a věděl jsem, že to je můj poslední krok. Dál už nedojdu. S maximálním vypětím jsem se skoro dobelhal do Neveklova 5 minut před oficiálním limitem.

Na náměstí jsem se potom ještě s jedním kolegou utábořil až do příjezdu "taxíku", kterého jsem měl v záloze pro případ nedojití (díky, táto!). Trojice mladých holek se mohla potrhat smíchy, když nás viděly, jak se belháme, nemůžeme se zvednout a tak podobně. Už jen přechod přes silnici byl docela utrpením a dostat se doma do schodů dalo slušnou práci.

Každopádně večer jsem zalehl s horečkou, puchýřů mám na každé noze několik, možná mi slezou dva nehty, neudělám delší krok, než japonská gejša a jsem zvědavý, co má znamenat ta velká červená skvrna pod pravým kotníkem. Inu, sportu zdar!

Na závěr přidám svoji osobní gratulaci čtyřem statečným kolegům, kteří to opravdu až do Prčic došli (i přes nepřízeň počasí v závěru pochodu). Sice po limitu, ale dali to. Já to nedal a musel jsem odstoupit po cca 44 km. Léčit se z toho budu ještě aspoň týden... :-)

A jsem zvědavý, co nás čeká příští rok...